Ve škole je nuda. Co s tím uděláme?
Tereza Vaculíková, 14 let
ZŠ nám. Republiky Brno

Nuda je pocit prázdnoty, někdy i méněcennosti. Já považuji nudu za dobu, kdy mě nic nebaví, nic se mi nechce dělat. Nic mě nezajímá a nemám náladu se s někým bavit nebo moc přemýšlet. Osobně se vždycky začnu dívat na televizi nebo jdu k počítači, ale i tyhle věci mě po chvíli přestanou bavit. Když je konec dne, uvědomím si co jsem vlastně dnes udělala. Vždyť jsem se za celý ten den jenom nudila. A proto se snažím nudě vyhýbat tak, že dělám různé věci, které mě baví, a po chvíli se klidně vrhnu i na uklízení nebo učení. A když je konec dne, mám mnohem lepší pocit, že jsem alespoň něco udělala.
Často se nudím i ve škole. Začnu přemýšlet nad tím, jestli mi škola vůbec něco dává, nebo jestli už toho umím dost. A při takovém přemýšlení mě jednou napadla myšlenka, jaké by to bylo mít 2 roky prázdnin, jak o tom kdysi psal Jules Verne. Jak bych je strávila? Nenudila bych se? A tak se v představách pustím do světa a jsem zvědavá, jak to zvládnu. Samozřejmě si myslím, že všechno znám, všechno umím. Ale hned v letadle mě napadne, kde teď vlastně jsem. A jak se jmenuje toto jezero? Jakým jazykem se mluví v téhle zemi? A jsem zklamaná, že si neumím odpovědět. Když přistanu a chci si najít nějaké ubytování, tak se o sobě dozvím, že zdaleka neumím cizí jazyk tak, abych se bez problémů domluvila. Při procházce městem jdu kolem různých historických památek. Jak se jmenuje tento palác? Jaká bitva se tady vlastně odehrála? Koho zobrazuje jezdecká socha před kostelem? A sloupy chrámu jsou jónské, dórské nebo korintské? Pak se procházím po ulici a ptám se, po kom je pojmenovaná. Zda po nějakém spisovateli nebo vědci či hrdinovi? A otázky se hrnou jedna za druhou a já zjišťuji, že toho nevím tak moc, jak jsem si myslela. Po prohlídce historických památek se rozjedu do hor, tam mě určitě nic nepřekvapí. Hned po chvilce uvidím rostlinku a vůbec nevím jak se jmenuje. A veverka je savec? A žije tady tygr? Při pohledu do mapy neumím zjistit, jak daleko je to ještě na vrchol. Proč tyhle vrstevnice jsou tak blízko u sebe? Co znamená měřítko 1 : 25 000? A najednou se začnu těšit, až tyhle prodloužené prázdniny skončí a já se zase ve škole něco dalšího dozvím.
To ovšem neznamená, že ve škole není někdy nuda. Proč se ve škole někdy nudíme? Je nudný určitý předmět? Ne, myslím si, že každý předmět je něčím zajímavý a každý je alespoň trochu potřeba v běžném životě. Některé předměty jsou samozřejmě zábavnější víc a některé méně. Ale myslím si, že z velké části se na tom, jestli se nudíme nebo ne, podílí učitel. Někteří učitelé umí žáky zaujmout, jiným se to nedaří. To tedy znamená, že nejsou nudné předměty, ale existují nudní učitelé. Co s tím tedy uděláme?
Myslím, že k odstranění nudy ze školy musí aktivně přistupovat učitel i žák. Podle mého názoru by měl učitel hlavně přemýšlet o tom, jakým zajímavým způsobem učivo žákům předat, čím je možné výklad zpestřit, jakou soutěž vymyslet, jak se na hodinu připravit, aby se něco „dělo“. Myslím, že v každém předmětu je mnoho možností připravit žákům práci, aby neměli čas se nudit. Jestliže mě učitel zaujme pestrým a zajímavým výkladem, tak se naučím mnohem víc, protože mě učivo bude bavit a lépe si všechno zapamatuji. Samozřejmě záleží i na žácích, jak s učitelem spolupracují, jak dávají pozor, jestli vnímají výklad, prostě jestli je to baví. V zajímavé hodině budou žáci rádi pracovat a o předmět se budou zajímat.
Bude-li mezi učitelem a žákem vzájemná spolupráce, vstřícnost, dobrá nálada a trochu i humor, pak ve škole nebude nuda.