Neztrácí člověk pod tlakem mediálního světa sám sebe, svou představivost a vynalézavost?
Veronika Ondřeková, 16let
Střední pedagogická škola a střední zdravotnická škola Krnov

Když 22.8.1932 BBC poprvé vysílala veřejný přenos televizního vysílání, svět byl na nohou.
Televize! Do té doby něco absolutně nevídaného a neslýchaného. Lidé už znali rádiové přenosy, znali filmy, na které chodili do biografu, ale neuměli si představit, že by své oblíbené filmy mohli sledovat doma, v televizi.
Snad nejslavnější vynález dějin - televize, musel čekat dlouhou dobu, než si ji mohla dovolit široká veřejnost. Zpočátku nikomu život neměnila.Vysílala především zprávy, důležité informace, filmy. Nezasahovala do životů tak, jako to dělá dnes..
Na televizi se dívá každý. Někdo méně, někdo více, ale většina z nás ji dnes vlastní a sleduje ji. Zprostředkovává nám zpravodajské relace, díky ní víme, co se stalo na druhém konci světa, můžeme sledovat naše oblíbené filmy a nahrávat si je na videorekordér nebo přehrávač DVD. Díky ní víme, jaké bude zítra počasí v New Yorku nebo ve Špindlerově Mlýně. Prostřednictvím televize můžeme sledovat sportovní přenosy, živé koncerty, můžeme sedět v křesle a přenést se díky pohyblivým obrázkům a komentářům do Tokia, kde probíhá světová výstava. Nemusíme nic platit a přece jsme u toho. Můžeme soutěžit, můžeme zpívat, můžeme nadávat, můžeme fandit oblíbeným sportovcům a to v pohodlí domova. Není to úžasné? Málokdo si dnes umí představit svůj život bez televize..
Jedna televizní stanice označila ,,kouzelnou“ bedýnku za ,,nejmilejší vynález století“. Můžeme s tím souhlasit, nebo také ne. Ale je pravdou, že televize hraje v 21. století významnou roli v našich životech, ať si to připustíme, nebo ne.

V posledních deseti letech nám do života vstoupil celosvětový systém propojených počítačových sítí, zvaný INTERNET. A hned tak nás jistě neopustí. Ani televize nedokázala změnit svět tak, jako to dokázal internet. Má ho doma každý druhý člověk na světě, neobejde se bez něj většina institucí školami počínaje, ,,Bílým domem“ konče. Kde končí hranice televize, tam začínají hranice internetu. Na internetu není nic nemožné. Už se nemusíte na události na druhém konci Země pouze dívat, můžete si jejich záznam stáhnout do svého počítače a opakovaně si je přehrávat. Můžete je komentovat a vaším obecenstvem není pouze vaše rodina v obývacím pokoji, ale kdokoliv na světě. Můžete se seznamovat, chodit do školy, hledat si práci, stahovat hudbu, sledovat filmy, povídat si s přítelli, prohlížet si slavná umělecká díla, psát román, hádat se, sledovat známé, jak sedí u počítačové obrazovky, popíjejí čaj a vyplazují na vás jazyk.Co na tom, že žijí v Berlíně a vy v Praze. Internet nezná slovo ,,hranice“, na internetu hranice nehledejte - v ničem. Co bylo v televizi považováno za nevhodné nebo neslušné, je na internetu běžně dostupné každému, kdo zadá požadované slovo do vyhledávače. Žádná cenzura. I desetileté dítě má možnost se podívat na film, který by byl v televizi uveden až po 22. hodině, může se podívat na fotky, které by si v jistém časopise mohl prohlížet až po osmnáctých narozeninách. Miliony možností jak se zabavit, jak zabít čas, jak se seznámit..
Paris Hilton se objevila na důležitém večírku v úzkých džínech a retro halence. Tato zpráva se objevila v květnu na internetu. Krátce na to se objeví v televizi. Za několik dní bude dědička hotelové sítě ,,propírána“ v největších bulvárních plátcích, její nový outfit bude zdobit obálku osmi módních časopisů z deseti. Opět se do módy vracejí úzké kalhoty, šedesátá léta jsou zpět. Všichni chtějí být moderní, mít oblečení jako Paris! Nemůžete se tomu vyhnout. Uplyne pár měsíců a Paris Histon se objeví na Grammy Awards v růžových šatech bez ramínek. Rázem je její ,,večírkový“ styl out. A vy také, pokud si v nejbližší době nekoupíte šaty podobné. Na internetu kolují diskuze, jestli si měla blonďatá krasavice vzít stříbrnou kabelku nebo raději růžovou. Neznáš Paris? Jako bys nebyl!
A není to jen Paris Hilton. Čtyři dívky z deseti si koupí raději tričko, které viděly na slavné herečce, než jaké se jim opravdu líbí. Když ho měla hollywoodská star, nemůžou přece šlápnout vedle. S osobním vkusem si tak jisty nejsou.. Mohly by být out. A to nechtějí, ani se to nevyplácí. Pokud jste z těch, kteří si chtějí zachovat svůj originální styl, tak či tak, budete strhnuti masovou lavinou mediálního světa, který z vás udělá to, co udělat chce. Loutky, které jdou s davem. Ale jsou in. A to je přece hlavní, nebo ne? Platí to hlavně u mladých lidí.
Vyřknete mezi přáteli název filmu, který jste viděli minulý týden. Nechápavě na vás zírají a pak řeknou : ,,Co to proboha je?“. Pokud nebyl název filmu uveden v časopise, uváděn reklamou nejlépe na té nejkomerčnější televizi, která existuje, máte smůlu. Netvrdím, že všichni lidé jsou tak omezení a pohlcení komerčním konzumem. Ale drtivá většina mladých lidí ano. A je těžké si dnes vydobýt místo tam, kde není co nového prosazovat. Tam, kde už to prosazeno dávno je.
Většina mladých lidí poslouchá hudbu. Z drtivé většiny to je hudba komerční. Ta hudba, která se nám nabízí v hudebních hitparádách, ta která nám zní z rádia několikrát denně, ta, kterou zpívala ta či ona slavná zpěvačka a je in ji poslouchat. Pokud posloucháte něco, co se v těchto neprodukujících médiích neobjevuje, jste out. Jste divní. Jste jiní. Nejste moderní. A pokud nemáte dostatek sebevědomí, mlčíte a začnete se stydět. Začnete se stydět za to, že posloucháte to, co posloucháte, za to, že se díváte na filmy, které nejdou s dobou, za to, že se nesmějete vtipům, které jsou vtipné, ale vám při jejich poslechu zrovna do smíchu není.

Je těžké se vymanit ze sevření mediálních kleští, které nás svírají den ode dne víc a víc, stále silněji a je jen otázkou času, kdy nás sevřou natolik, že pozbudeme sílu se jim vzepřít.